O akvarelu s Veronikou Vlkovou

25.02.2021

S Veronikou Vlkovou jsem se seznámila na vernisáži naší společné kamarádky v galerii Půda. Veronika tam měla takovou krátkou hudební performance k zahájení výstavy. Potom jsem se společně potkaly ještě na pár projektech v rámci galerie a já jsem s obdivem sledovala její práci. Když jsem zakládala Tvůj rozlet, tak už jsem věděla, že chci, aby u nás Veronika Vlková vedla kurzy akvarelu. A bylo mi potěším, že výzvu přijala.

Kdy ses poprvé setkala s akvarelem?

Na škole, když jsem začala malovat, jsem hodně cestovala mezi Brnem a Prahou, a tak jsem si koupila akvarely, abych je mohla mít pořád sbalené v batůžku. Pak jsem odjela na stáž do Číny, kde jsem se chtěla naučit tradiční čínskou malbu tušemi. Bohužel mi to nebylo doručeno, protože se tato technika učí téměř 10 let a půlroční stáž by mi prý byla k ničemu. Poslali mě na klasickou malbu. Tak jsem si aspoň nakoupila hrozně moc knih o tradiční čínské malbě a fakeovala to akvarelem, Číňanům se to líbilo. Od té doby, už 15 let,  maluju převážně akvarelem, a zatím si pořád nepřijdu jako profesionál. Pořád je co objevovat.

Co tě na akvarelu nejvíce baví? 

To, že se v procesu děje hrozně moc věcí, které nemůžu ovlivnit. Výsledek vypadá vždycky úplně jinak, než si naplánuju. Baví mě terapeutický potenciál akvarelu. Krásná je práce ve skupině, kde se ukáže, že každý to má úplně jinak.

Kdo tě v poslední době nejvíce inspiruje?

V poslední době mě hodně inspirují obrazy Šárky Trčkové. Dostala jsem její retrospektivu, kterou vydala AVU, od kamarádky. Mám ji teď u postele a listuju si v ní často před spaním. Na zadní straně knihy je portrét autorky, takže na mě pak v noci dohlíží. Miluju její akvarely i grafiky, které mají akvarelovou poetiku.

Co bys doporučila někomu, kdo chce s akvarelem začít? Jaké chyby nejčastěji v akvarelu vidíš, čeho se vyvarovat, na co si dát pozor při akvarelové malbě?

Je důležité si koupit profesionální papíry a barvy. Akvarelem se nedá malovat na obyčejné nebo grafické papíry. V kvalitě barev jsou také velké rozdíly, určitě může člověka odradit, když maluje obyčejnými školními vodovkami. Co se týče malby samotné, je to proces. Začátky a objevování jsou největší zábava. Chyba v začátcích může být touha přeskočit tuhle hravou fázi plnou chyb a tápání a chtít nějaké konkrétní výsledky. Každý tah navíc nebo snaha něco opravit, jde na akvarelu hned vidět. Člověk se postupně dostane do takového meditativního stavu, kdy pracuje pomalu, rozvážně a zároveň intuitivně s jistotou všech předchozích zkušeností.

Na trhu je dnes velké množství značek, barev, štětců... co bys doporučila začínajícímu "akvarelistovi", jaké vybavení si na začátek vybrat?

Myslím, že skvělá je nějaká základní sada od české značky Umton. Nedávno jsem také objevila akvarelky od značky Stockmar, které jsou tekuté a jsou výborné na techniku mokrá do mokré. Prodávají se převážně v základních barvách (dva odstíny žluté, dva modré a dva červené), takže se člověk musí naučit míchat barvy sám, což mi přijde skvělé na začáteční experimentování. Barvičky jsou ale hodně drahé.

Papíry doporučuju také české Diskobolos od české značky Neograph nebo jiné akvarelové od nich, klidně s větší strukturou, třeba Aquacal. Štětce doporučuji určitě profesionální, ale klidně můžou být syntetické.

Ty se profesionálně věnuješ ilustracím... poslední knížky, které jste ilustrovali spolu s Janem Šrámkem, jsou dobře hodnocené... Jak ilustrace vznikají a jak moc pro tebe je nosný příběh knihy při navrhování ilustrací.... Vnášíš tam svůj pohled na příběh?

Děláme takovou digitální koláž z akvarelu a vektorové ilustrace. Prvně dohromady vymyslíme, co přesně bude na scéně a hrubou kompozici obrazu. Já maluju akvarelem všechny organické tvary a prvky - jako třeba lidi a zvířata, rostliny, všechno naskenuju a vymaskuju a Honza to pak poskládá v počítači a zkombinuje se svými částmi obrazu. Většinou jsou to všechny technické části, jako domy, všechny stroje, auta, atd. V posledních projektech jsme ale hodně experimentovali a kombinovali jsme to víc i v detailech jednotlivých prvků. U knih se snažíme si vybírat projekty, které nám jsou tématem blízké a kde můžeme nabídnou i něco ze své zkušenosti anebo si aspoň na každém projektu něco takového najít.